Prátr Vídeň
Ahojte, tentokrát bych Vám chtěla povyprávět o výletu do Vídně, který se konal v sobotu 4.5.
Domluvila se velká parta a jelo nás celkem 19. Všechny lidi jsem neznala, ale hl. organizátorku samozřejmě ano :). Z domu jsme vyjeli v 7 hodin. Před desátou nám jel přímý vlak ÖBB ze Znojma. Do Znojma jsme dojeli s předstihem, takže jsme chvilku na svůj vlak čekali. A kam jsme měli namířeno? Do zábavního parku Prátru.
Po pár minutách už jste za hranicemi. Vlak byl krásný, dvoupatrový a vůbec nedrncal (na to nejsem zvyklá :D. Jezdím každý týden vlakem ke koním. Je pěkný, ale drncá). Na místo jsme dojeli za cca hodinu dvacet.
Dole
Nahoře
Schody
Prátr je od nádraží co by kamenem dohodil. Přešli jsme frekventovanou silnici a už jsme byli na místě. S taťkou jsme měli vyhlídnutou jednu atrakci, na kterou jsme se moc těšili. Šlo o řetízkový kolotoč v 90 metrech :). Atrakce se otevírala v 11 hodin. Šli jsme hned první várkou. Těšili jsme se, ale samozřejmě také báli. Ještě před otevřením kasy atrakci projeli. Jela sama. Taťka říkal, že by to neměli dělat těsně před otevřením, že se všichni pak budou bát a nepůjdou tam :D.
Přesně nevím, jak dlouho jsme na kolotoči byli. Třeba 6 minut? Nevím. Jen co jsme vyjeli do výšky, hned začalo pořádně foukat :D. Ale výhled byl nádherný :). No, posuďte sami. :) Viděli jsme celý Prátr a Vídeň. Např. i Stephansdom, který jsem hned poznala :).
První jízda bez návštěvníků
Nahoře byly hodiny. Měli jsme nad sebou jako jediní rakouskou vlajku :)
To oranžové dole je Boomerang, o kterém se zmíním později
Myslela jsem tedy, že se budu víc bát :D. Když nás pouštěli dolů, tak ještě trošku přidali na rychlosti, to jsem se trošku bála, ale jen chvilku. Byla to super atrakce. Čekala jsem to horší :D (ohledně mého strachu) .
Naše skupina zakotvila ve velké restauraci SchweizerHaus hned vedle řetízkáče. Měli jsme tam rezervovaný stůl. Když jsme tam s taťkou po atrakci za ostatními přišli, už si objednávali. Říkám si, ty jo, tady si zašprechtím a ono nic! Jakto? Číšník mluvil výborně slovensky/česky. A víte, jaké byl národnosti? Srb. V restauraci se točí české pivo Budvar. Pěna je na pivech obrovská a vydrží až do konce. Žádný ,,vetřák". Dopijete a na dně zůstane spousta pěny. Pracuje tam i pár Čechů a Slováků. Takže se od sebe vzájemně učí. Pak tam přišel ještě jeden srbský číšník a ten "náš" nám povídá, že ten druhý se taky učí česky :D. Potom za námi přišla hl. vedoucí - paní Kolaříková (předci jsou z Česka. Bydleli nedaleko našeho bydliště a někteří ze skupiny znali příbuzné od hl. majitele). Začala na nás mluvit výborně česky! To byl tedy mazec :O :D. Narodila se v Rakousku, ale chodila do české školy.
Výčep nemá restaurace normálně uvnitř, ale dole venku, kde má na to speciální místo. Pivo čepují muži k tomu určení a každé se čepuje natřikrát. Takže číšníci musí zezdola nosit piva. Mají na to velké tácy. Na jeden se vejde až 25 piv! Nosí to jednou rukou nad ramenem. Sklo je hodně tlusté. Bez piva váží pouze půllitr 800 g! S pivem okolo 1 300 g. Takže když máte 25 piv, tak to může být rovnou 33 kg! Proto tam nedělají žádné ženy. Nezvládly by to. Číšnici jsou pouze muži.
Čepování piva. První zastávka :D (dohromady jsou tři)
Všude samé půllitry
V restauraci jsem si dala řízek, který byl fakt maxi :D. Dala jsem si ho napůl s taťkou. Byl výborný. Ten den jsme potkávali hodně budoucích novomanželů na svých rozlučkách. K vedlejšímu stolu přisedli chlapi, kteří měli trička s heslem o svatbě jejich kamaráda - tak jsem to taky poznala. Potom přišel ženich. Byl převlečený na ženskou. Měl dokonce i kabelku a natáčky :D. Bylo u nich veselo. Pili, zpívali (ale jak! Hodně dobře). Když se chystali k odchodu, ženich stál vedle mě. Tak jsem si nabrala odvahy a pochválila mu jeho outfit. Děkoval, došel si pro fixu a řekl mi, ať mu něco namaluji na ruku a napíšu, odkud jsem :D. Tak to byla dobrá legrace. Snad si to partnerka potom nepobrala špatně :D.
Takže restaurace fakt moc super. Vyšší ceny, ale to je samozřejmé. Ale tak když je člověk na výletě, že jo :D.
Celou dobu jsme ale neseděli. S taťkou jsme chodili na atrakce a pak jsme se tam vždy vraceli. Stihli jsme celkem tři atrakce.
Druhá byla největší masakr. Šlo o horskou dráhu (název Boomerang), která jede až 80 km/h. Když jsme nastoupili do sedačky, taťka mi povídá, že se bojí. Vedle nás stál pán, který atrakci obsluhoval a výbornou češtinou mu odpověděl: ,,To dáš." :D Snaží se s turisty mluvit v jejich jazyce. Což je fajn :). Jedete nahoru, dolů, pozadu, popředu, hlavou dolů. Bylo to hrozně rychlé. Prvně nás vyvezli nahoru, tam zastavili a pustili dolů. A pak to jelo. Nahoru, hlavou dolů, do stran. Hrozná rychlost. Prostě mazec :D. Nejde to popsat.
Tady se jede hlavou dolů :D
Tohle video je docela mazec :D (z pohledu účastníka)
Zdroje po kliknutí na videa
Z pohledu diváka
Poslední atrakcí byla 80 metrová věž, kde vyjedete nahoru, tam se chvilku točíte a potom vás pustí volným pádem dolů. Nejhorší bylo to čekání nahoře. Nervozita, kdy tě pustí a budeš padat. Samotný pád byl samozřejmě taky mazec, ale ten trvá jen chvilku.
Kdybych všechny tři atrakce shrnula. Nejhorší byla horská dráha, pak volný pád a nejvíc v pohodě byl kolotoč. Ale narazila jsem na tři atrakce, které bych fakt nezvládla. Jsou to Black Mamba (níže bude video), která s vámi točí a padáte hlavou dolů. Hrůza. Potom taková vystřelovací guma, tam taky padáte samovolně a ještě jedna atrakce, u které stálo spoustu lidí a koukalo na zúčastněné. Říkala jsem si, co je na tom asi zvláštního? A pak jsem to viděla. Byl to kolotoč, bylo by to normální, ale lidé byli celou dobu vzhůru nohama… Takže tyhle atrakce bych určitě nedala. Stejně jsem se divila, že jsem na výše zmíněné šla. Předtím jsem chodila max. na autíčka :D. Na lavici jsem nikdy nebyla, hrozně jsem se bála a teď Prátr a bum, dám si klidně horskou dráhu :D. Ale myslím, že to už dlouho nebudu opakovat :D. Ale zážitek to je. Asi před měsícem byli u nás ve městě kolotoče. Šla jsem s malým příbuzným. Spolu jsme šli na loď (přikládám video). Seděli jsme úplně na špičce. Zdola se to nezdá, ale když tam sedíte a pustí vás to dolů, tak úplně cítíte chvění a strach. Dá se na to ale zvyknout. Po pár jízdách už to tolik nevnímáte. Byla jsem asi 3x. Ještě jednou s klučinou a druhý den jsem na to vzala ségru, protože jsem z toho byla fakt uchvácená :D. Ale jinak na kolotoče nechodím. Velmi výjimečně.
Black Mamba
Loď
Ale zpět k Vídni. Po naší poslední atrakci se nám blížil čas odjezdu vlaku. Přišli jsme na nádraží, kde jsme zase byli asi o 45 minut dřív :D (radši všechno dřív, než pozdě). Neměli tam žádné lavičky (asi kvůli bezdomovcům), tak jsme tak postávali - naše velká skupinka a sdíleli si zážitky z atrakcí. Pak jsme se přesunuli na nástupiště, kde nastal problém. Hlásili, že náš vlak má technickou závadu, takže musíme jet náhradní dopravou. Ještě, že naše hl. organizátorka zná Vídeň jako svoje boty (pracuje tam), takže věděla, do kterého vlaku nastoupit, abychom se dostali zpět domů. Jeli jsme prvně jednu stanici, kde jsme přestoupili do dalšího vlaku. Sedíme si a najednou slyšíme, že motor utichl. Divíme se a říkáme si, jestli teda vůbec pojedeme. Najednou slyšíme hlášení, že si máme z tohoto vagónu přestoupit do jiného. Už jsme byli docela nervózní, jestli vůbec odjedeme. Ale nakonec ano. V narvaném vagónu, který se konečně rozjel, jsme dojeli na místo, kde na nás čekal vlak do Znojma. Byl tedy o dost normálnější než ten, kterým jsme měli ráno. Byl jednopatrový, drncal, starý, ale co, luxusem jsme se svezli ráno. Tohle byl takový návrat do reality :D.
Před Znojmem začalo hrozně pršet. Na tamějším nádraží jsem si vyfotila inteligentní nápis na klice od WC :D…
Cestou domů nás slejvák pomalu opouštěl a doma nás přivítalo zapadající sluníčko. Domů jsme přijeli po osmé hodině večerní.
Byl to skvělý výlet se spoustou zážitků :)! A co Vy? Máte rádi Rakousko? Troufáte si na atrakce? Šli byste na některé ze zmíněných se mnou?
Dnes jsme se ve škole fotili a ve čtvrtek odjíždíme na sportovní kurz k Třebíči. Je to takové zábavní sportovní centrum, kde bude spoustu možností zkusit nové atrakce (nemyslím takové, jako v Prátru :D, ale např. lezeckou stěnu, paintball apod.). Moc se těším. Doufám, že si to moc užijeme a počasí nám vyjde. Bude to jeden z našich posledních výletů se třídou, protože za rok maturujeme :(. Potom o kurzu samozřejmě napíšu článek :).
Jinak se moc omlouvám, že jsem se dlouho neozvala. Ale neměla jsem moc čas. Škola, koně, tenis (včera jsem měla 2 tréninky na jiných místech za sebou. Mazec, ale moc mě to baví :). Tréninky bývají intenzivnější a častější, protože hraji soutěž, o které se také v budoucnu zmíním.).
Také se omlouvám, že jsem dlouho neokomentovala vaše články. Ale doufám, že je stihnu zítra všechny přečíst :). Normálně komentuji 1x za týden, vícekrát to nestíhám. Teď jsem tedy nekomentovala o trošku déle, protože program byl moc nabitý. Tak se omlouvám, ale nebojte, myslím na Vás ;). Ale zase si říkám, že život není jen o tom být ve virtuálním světě, ale hlavně v tom reálném
Děkuji za přečtení článku a u dalšího se těším na viděnou! :)
Komentáře
Okomentovat