Jak jsem se dostala k tenisu

 Ahoj, možná jste zaznamenali, že o víkendu proběhlo finále Wimbledonu (nejslavnějšího tenisového turnaje světa) a v něm byly dvě Češky - Linda Nosková a Karolína Muchová! Je to pro naši zemi a sport opravdu výjimečné. Češi a hlavně Češky jsou na tenisových dvorcích několik let naprosto famózní.

Ve Wimbledonu bylo tolik českých hráček, takže muselo proběhnout 5 zápasů, kdy se Češky postavily proti sobě, jeden z nich byl v již zmíněném finále. Vyhrála první jmenovaná. Hodně jsem fandila a přála si, aby se holky potkaly až ve finále a ono se to podařilo! Karolíny semifinále bylo opravdu infarktové (čelila matchballu), ale dokázala ho odvrátit a vyhrát! Moc jsem se těšila na české finále a bylo mi jedno, kdo vyhraje, mám ráda obě :). Češi se také neztratili, až do osmifinále prošel Jiří Lehečka, který prohrál s finalistou Zverevem. No a kvůli takovému nádhernému výsledku mě napadlo, že bych mohla sepsat článek o tom, jak jsem se k tenisu dostala. 

Tenis nehraju od malička, začala jsem ho registrovat až v roce 2011, kdy vyhrála Petra Kvitová právě Wimbledon. Hodně mě zaujal a jako dárek k Vánocům jsem dostala svou první tenisovou raketu. V našem městě bohužel žádné pravidelné tenisové tréninky nebyly, ale dozvěděla jsem se, že o letních prázdninách takové tréninky pořádá jeden místní student. Přihlásila jsem se a o letních prázdninách chodila na jeho tréninky. Moc mě to bavilo, ale byla škoda, že byly tréninky jen o prázdninách. V průběhu roku jsem si občas chodila pinknout s taťkou, pravidelně hrála u souseda na zdi. V roce 2014 Petra Kvitová vyhrála Wimbledon podruhé, z čehož jsem měla obrovskou radost. Jedno nedělní ráno jsme seděli v obýváku na gauči a našli na internetu článek, že se v jejím rodném Fulneku (Moravskoslezský kraj) chystá slavnostní přivítání. Sice je to od nás z jižních Čech velká štreka, ale neplánované akce jsou vždycky nejlepší a tak jsme si řekli, že tam zajedeme :D Viděla jsme na vlastní oči svůj vzor 😍! Dokonce jsem se s ní vyfotila, prohodila pár slov, podepsala mi raketu a památník. Bylo to strašně krásné! Lidi mi pak říkali, že by si tu podepsanou raketu vystavili do trezoru, ale já s ní normálně hrála, protože jsem jinou neměla :D 

S Peťou :) Rok 2014 - omluvte kvalitu :D

Jako fanynka jsem byla také na několika tenisových akcí - Fed Cup (ženská týmová soutěž - nyní Billie Jean King Cup) 2014 a 2015 v O2 aréně (obě finálová utkání jsme vyhrály :)!), Davis Cup letos, mužský turnaj ve Vídni 2019, ženský turnaj v Prostějově 2020.

S trenérem jsem tedy hrála pouze o letních prázdninách, to se ale změnilo v roce 2018, kdy se dalo pár místních pánů dohromady a zorganizovali pravidelné tenisové tréninky. Takže od léta 2018 hraji tenis pravidelně několikrát týdně. Hrozně mě to baví 💛. Každý rok hraji i zápasy, ale nejvíce mě baví trénink, kdy o nic nejde. Tam dokážu hrát jako drak :)). Trénuju nejen sama sebe, ale také děti. V roce 2022 jsem si udělala trenérský kurz, takže na to mám i papíry. Od roku 2018 pravidelně pořádáme týdenní tenisový kemp, kde je nejen spoustu tenisu, ale také atletiky a dalších sportů (průprava je potřeba). Nejen tenis hrajeme, ale také se o něm učíme :). Za měsíc už bude 9. ročník! Je neuvěřitelné, jak to letí :).

Jsem strašně ráda, že jsem se k tenisu dostala. Hrozně mě baví. Nikdy jsem nehrála proto, abych něco vyhrála (to bych musela začít daleko dříve), ale kvůli radosti z této krásné hry :) Proto si asi dokážete představit, jakou jsem měla radost z letošního Wimbledonu. PS: Juniorskou čtyřhru vyhrály také Češky a turnaj legend Lucka Šafářová!

Takový děcko :DD

Perfektní vánoční dárek :) Mám ho dodnes

Lucka Šafářová s rodiči

Petra Kvitová s rodiči

Jak jistě víte, mým dalším velkým koníčkem jsou koně. To je ale láska od malička :). Od školky jsme s mamkou jezdily na kole, spousta dovolených byla cyklistických (Kolo mám také moc ráda, teď ho využívám spíše jako dopravní prostředek na tenis nebo na koně, ale v Budějovicích jsem na něm velmi ráda jezdila po vyučování.) Jezdily jsme různé okruhy a mamka nám za odměnu slíbila zastávku u koníků v nedaleké vesničce. Občas jsme se i svezly. S Hančou se nám to strašně líbilo a od 1. třídy jsme tak začaly pravidelně chodit :).

S Hančou jsme od malička dělaly všechno spolu (měly jsme i stejné oblečení, jen jinak barevně odlišené - já červené, Hanča modré) - koně, ale také klavír, na který jsme také od malička chodily (měli jsme ho doma, mamka i strejda na něj hráli). Se ségrou jsme hrály také několikrát čtyřručně. Tréninky byly hrozné, mínily jsme se přizabít :D, ale na koncertě to pak vypadalo hezky, když hrály dvě stejné holky :D

Ráda také čtu (těšila jsem se na prázdniny, až na to budu mít dostatek času :D). Opravdu nevím, kdy mě knížky chytly. Ne, neuměla jsem číst ještě před nástupem do školy :D, ale od 1. třídy jsme pravidelně četly (máme to i na kameře :D) a knížky mě začaly bavit. Udělala jsem si kartičku do městské knihovny a pravidelně ji navštěvovala. Na začátku jsem si půjčovala knížky od I. Březinové o Aničce, pak romány o koních, až jsem přešla k obtížným tématům o 2. světové válce, o které jsem přečetla desítky knih. Teď čtu hlavně o sportovcích. Nemám nějaký vyhraněný styl, ale fantasy nebo sci-fi ne. 

Za Covidu jsem se dala také na pečení, které mě začalo velmi bavit :). Nepeču dorty, to neumím, jen klasické buchty. Před pěti lety jsem za 3 měsíce jsem upekla 33 buchet :D Teď už tolik nepeču, spíše pro nějakou návštěvu, nebo na tenis, když máme turnaj, nebo nějakou akci, ale stále mě to baví :)

Také moc ráda fotím. Tato vášeň začala v Chorvatsku, když mi bylo osm (měli jsme zrovna hrozné počasí, každý den pršelo. Pan domácí říkal, že jsme zrovna chytli nejhorší počasí za 50 let... :D No, to potěší. Pak jsme se dlouho k moři neodvážili až v roce 2023 do Turecka, kde jsem pro změnu onemocněla, no jo no :D...) Rodiče s sebou měli samozřejmě digitální fotoaparát. Když jsme se balili na cestu domů, uviděla jsem, jak sedí na prádelní šňůře dvě vlaštovky. Chtěla jsem si je vyfotit, tak jsem rychle skočila pro foťák a zmáčkla spoušť. Zrovna v tu chvíli se jedna vlaštovka zvedla a druhá na ni začala křičet. Vznikla perfektní fotka, o které jsem ani nesnila! Tohle bylo moje první setkání s fotoaparátem. Na druhém stupni ZŠ jsem chodila na fotografický kroužek, jedny Vánoce jsem dostala nádhernou zrcadlovku. Fotila jsem příbuzným dvě svatby a v Praze jednu běžeckou akci. Focení mě moc baví a vždy, když jedeme někam na výlet, beru si s sebou svůj foťák a všechno dokumentuji :). Každoročně dávám k Vánocům zarámované fotky, které jsem v průběhu roku vyfotila. 

Hanča, já a foťák :)

Níže přikládám pár cvaků. Nejradši fotím oblohu a makro :) Fotky neupravuji, neumím to :D

Tato fotka byla i v Počasí ČT

Avizovaná fotka z roku 2009

Samozřejmě nesmím zapomenout na svůj koníček v dětství, čímž bylo sbírání modelů koní. Díky tomu vznikl tento blog :).

Myslela jsem si, že bude dnešní článek jen o tenise a nakonec jsem se rozepsala o všech mých koníčcích :D (některé už tolik nedělám, ale stále je mám v srdci. TOP tři jsou teď koně, tenis a četba) Tak snad nevadí. Jaké máte koníčky Vy :)? 

Děkuji moc za přečtení. Mějte se krásně 🌞! Těším se na Vás příště :)