Jsem zpět!

 Ahoj, ráda bych Vám oznámila, že jsem v pondělí úspěšně udělala státnice z matematiky. Takže jsem po měsíci zpět :)! Moc jsem se na Vás těšila 💗 V příštích článcích napíšu o druhém táboře, na kterém jsem letos byla, a o dovolené na Liberecku. 

Jak se máte Vy? Poslední měsíc byl opravdu náročný. Na začátku srpna jsme měli týdenní tenisový kemp, kde jsem byla jako trenérka. Jezdila jsem na koně, na tenis, ale to jsem musela také zkrouhnout na minimum, pořád jsem se pořád učila. Dny byly monotónní. Myslela jsem si, jak se budu učit venku na terase, ale bylo takové horko, že jsem se tam mohla učit až navečer, jinak jsem byla doma s puštěným větrákem :D. Srpen byl opravdu skoro celý o učení. Jsem ráda, že už to je za mnou. Nejhorší bylo to čekání. Byla jsem tam 7 hodin. Byla jsem sice až ve druhé skupině, ale šla jsem už s první, protože jsem pro komisi pekla Tiramisu, tak aby měli občerstvení už od začátku. Na potítku jsem byla hodinu a zkoušená jsem byla půl hodiny. Oslavila jsem to spánkem (poslední noci jsem spala opravdu málo, z neděle na pondělí 4 hodiny :D), dětským šampáňem (alkohol nepiju) a chlebíčkem :D. Těším se, až navštívím Vaše blogy :). Dnes jdu do knihovny a napůjčuju si spoooustu knížek. Na normální čtení jsem se mooc těšila :D. Teď mám ještě měsíc prázdnin. S největší pravděpodobností ale budu dojíždět vždy pár dní v týdnu do Budějovic na ZŠ, kde budu dělat praktickou část ke své diplomce. 

Po dlooouhé době (asi po 5 letech) jsem jela na Juráškovi :)! Je starý a má špatná kopyta, tak jsem ho nechtěla zatěžovat, ale poslední dobou chodí velmi dobře, tak jsme si s kamarádkou řekly, že bychom je mohly vzít pod sedlo, pouze krok, úplná pohoda, slézt můžeme kdykoliv. Koníky to strašně bavilo! Úplně omládli :) Jurášek byl milionový 💛 Ráda jsem si zavzpomínala na doby, kdy jsme spolu jezdili :). Měla jsem velkou radost, že ho nic nebolelo a moc ho to bavilo. Když jsem přišla příště na koně, už čekal u vchodu, že jako jdeme znovu :D. 

Říká se, že koně, ale asi většina zvířat, vidíme to třeba i u surikat, si nikdy nelehnou všichni, vždycky jeden stojí a hlídá, kdyby se přiblížilo nějaké nebezpečí. Naši koně to vůbec nerespektují. Nedávno, když jsem u nich byla, tak si všichni lehli :D Asi si mysleli: ,,Mámo, teď hlídáš ty!" :D Bylo to úsměvné a hezké, když si člověk uvědomí, že se v mé přítomnosti cítí v bezpečí a 100% mi důvěřují 💗 Když jsem přišla k Juráškovi, ani neotevřel oči :D, natož aby zvedl hlavu. Věděl, že tam jsem, samozřejmě si mě na začátku prohlédl, ale pak věděl, že se tam pohybuju a moc dobře ví, že mu nic neudělám, tak spokojeně dál chrupkal (ano, fakt hlasitě oddechoval) :D.

Pamatujete si, jak jsme měli o Vánocích vedle domu strejdovy ovce, se kterými mu pomáhá ségra? Tak jsou tady znovu :) Dovezla si je sem a spásají nám vedle louku. Jsou jako pejsci - přijíždíte autem, otevřete okno, jdete okolo a hned bečením zdraví a běží vám naproti. Je to kouzelné :) Hanča u nich jednu noc i spala :D Chudák bohužel natrefila na nižší teploty, ale zvládla to. Ovce k ní v průběhu noci chodily a ležely jí u nohou :) 

Na závěr článku přidám fotky, co se mi nahromadily v mobilu.

Moc děkuji za přečtení a že jste tu na mě počkali! Mějte se krásně, těším se na Vás příště :)!

Ťapinka a její nejoblíbenější hračka :)

Květiny pro komisi

Dělala jsem Tiramisu pro komisi

😍