Pedagogická zkušenost

 Ahoj, doufám, že se máte dobře :). Ještě se na chvíli vrátím k tématu z předminulého článku (nepříjemní řidiči autobusů). V rádiu jsem slyšela, že v brněnské MHD zakáží řidičům poslouchat rádio. Prý si na vysoký hluk stěžovali cestující... Tohle mi přijde dost padlé na hlavu. Také ráda při řízení, nebo při práci poslouchám rádio, nevidím na tom nic špatného. Ano, chápu, když mají nastavenou vysokou hlasitost a řve to přes celý vůz, nepřijde mi to normální, natož bezpečné, ale když mají normální hlasitost, tak mi to vůbec nevadí. Oni musí jezdit celou směnu x hodin a rádi si k tomu něco poslechnou. Cestující přejede pár zastávek, zdrží se ve voze pár minut, tak to snad chvilku vydrží, i když mu to vadí. Jak se k tomu brněnští řidiči postaví? Budou nosit sluchátka? To mi nepřijde bezpečné, protože když např. pojede sanitka, policie, hasiči, tak neuslyší, že se mají uhnout apod. Co si o tom myslíte Vy? Vadí Vám ve vozech MHD rádio? 

Ale pryč už od řidičů. Skončila nám tenisová sezóna. Poslední dva zápasy jsme hrály doma. I když jsem prohrála, měla jsem ze své hry dobrý pocit. Lepším se, už se tolik nestresuji (jupí! Kéž by mi to vydrželo :D), mám dobrý pohyb na kurtu, začínám hrát to, co na tréninku, i když servis je pořád velký nepřítel. Mohu ho trénovat pořád dokola, ale na zápasech mě často zlobí. Uvidíme, co příští sezóna. Jestli se zúčastním, nebo to nechám na jiných holkách (čekají mě státnice). Sice máme po zápasech, ale jak víte, trénovat (jak sebe, tak děti) mě moc baví, takže se těším na nadcházející tréninky :). Hrály jsme sedm sobot a skoro pokaždé nám vyšlo krásné počasí! Pouze jednou pršelo, ale cca po 2 hodinách přestalo a pak už bylo hezky. Pamatuji si z minulých let, že jsme několikrát hráli i v bundách při nepříjemném dešti. Tentokrát to vyšlo parádně :) 🌞!

Sice mám prázdniny, ale ráda se i nadále vzdělávám. Možná si pamatujete, že jsem v září, před začátkem semestru, navštívila malotřídní školu. Tentokrát jsem měla možnost navštívit speciální školu. Bylo to na můj popud. Nemáme tam žádnou praxi. Stále navštěvuji běžné ZŠ, tak jsem se chtěla podívat, jak to vypadá jinde. Navštívila jsem jak nižší, tak vyšší třídy. Je tam málo žáků (po inkluzi se většina posílá do běžných škol, ale o tom se teď nechci bavit), ale mají tam velmi podnětné prostředí, kde se vzdělávají podle svých možností. Hodně mi to připomnělo malotřídní školu. Ve třídě má každé dítě jiné postižení, takže učitelka musí pro každého žáka připravovat materiály individuálně, skoro každý dělá něco jiného. Mile mě překvapilo, že děti na sebe byly velmi hodné. Starší si hrály s mladšími, nikdo nedělal rozdíly jak ve věku, tak v hendikepu. Byly také velmi slušně vychovaní a zdvořilí. U nejtěžších hendikepů, kdy o sobě dítě bohužel ani neví, jsem nebyla, ale v srdci mi zůstala 10letá holčička, která nemohla manipulovat se svým tělem, celý život je a bude na vozíku, ale mozek jí normálně funguje. Byla krásná a stále se usmívala! Často jsme si spolu povídaly a udělala na mě velký dojem. Člověk má tak strašné postižení, že nemůže pohnout rukama, ani nohama, ale přesto je stále optimistický, usměvavý a dobře naladěný. V této škole jsem si ještě více uvědomila, jaký máme DAR, že jsme ZDRAVÍ. Měli bychom si toho daleko více VÁŽIT! Tyto děti nikdy nikomu nic špatného neudělaly a přesto musí překonat tak obrovskou překážku, ale jsou stále optimističtí a dívají se na svět veselýma očima 💓 Máme se od nich co učit... Vím, že spousta lidí má na zvláštní (tento výraz mi připadá hanebný, už se nepoužívá, místo něj se používá speciální, nebo paragrafová) školu předsudky a skoro bych řekla, že se jí štítí, vyhýbají, nemyslí nic dobrého a to je špatně. Ráda bych, aby se to změnilo. Sice jsem navštívila pouze jednu, tak nemohu soudit, ale myslím si a věřím, že všude se k dětem chovají velmi láskyplně a dělají pro ně vše na 200%, ale tady, kde jsem byla, jsem cítila klid a mír. Vůbec jsem se necítila, že jsem někde "jinde", kde by měly být děti horší. Všechny se moc snažily a vydávaly ze sebe to nejlepší. Musí být strašně těžké tam pracovat. Jak psychicky, tak fyzicky. Nevidíte takový progres, jako na běžných školách, vše jde pomaleji, ale ten dětský upřímný úsměv za to stojí. U nejtěžších případů je to samozřejmě také fyzicky náročné - přendávání na vozík, polohování, ale také krmení (také jsem měla možnost vyzkoušet) a spoustu dalších nezbytných úkonů. Jsem vděčná, že jsem v této škole mohla být (kdo ví, třeba ji navštívím i v budoucnu :)), získala jsem spoustu nových zkušeností, které jinde člověk nezíská. Nemám v plánu tam pracovat, je to opravdu hodně náročné, ale byla to velká zkušenost! 

Jak si užíváte letní dny? S koníky chodíme k rybníku. Naši vodu naprosto milují :). Kopou, lehají si, přetáčí se... Někdy se plavíme s nimi (sedíme na nich, musíme ale dávat velký pozor, když si lehají, aby nás nezalehli), když se nám do vody nechce, dovedeme je tam na vodítku, před vodou je pustíme, počkáme na suchu, oni se tam ráchají a když je to přestane bavit, vylezou a my je zase odchytíme a jdeme domů :). Beník se cestou domů vyválel v čerstvě posekané trávě :D. Prostě labůžo :)

Dnešní článek byl poněkud delší. Děkuji všem, kteří ho dočetli až sem, vážím si toho! Na závěr přikládám rozkvetlé fotky, Ťapinku, králíka Káju a další, co se mi nashromáždily v mobilu :).

Kája :) 🐇🐰

Ťapinka odpočívá, tohle je její oblíbená poloha, nechápu :D

Suší se seno pro zvířátka

To je kostiček :D Oprava křižovatky na náměstí

Jak jsem psala v předminulém článku o této knížce, mám dočteno a byla skvělá, rozhodně doporučuji (i předchozí dva díly. Úžasná trilogie!)!

Občas nás z tréninku vyžene déšť :D Tento byl opravdu vydatný. Po pár minutách byly kurty pod vodou

Na konci tenisové sezóny nesmí chybět společná týmová fotka :)

Mějte se krásně a přeji Vám hezké léto plné sluníčka 🌞!