Dvě akce

 Ahoj, v dnešním článku Vám napíšu o dvou akcích. První bude o (ne)letu balónem a druhá o oslavě kulatých narozenin.

V pátek 18.3. jsme měli domluvený další termín letu balónem z Telče. Mamka říkala, že je o tom zbytečné mluvit, když to stejně nebude. Taťkovi let zrušili minimálně 5x, mně asi 3x. Počasí bylo ideální, v poledne nám přišla potvrzovací SMS. V 15 hodin jsme se měli sejít na parkovišti a odtud popojet za město. Z parkoviště už nám to minule zrušili, proto jsme si nedělali velké naděje. Teď jsme jeli dokonce za město, kde jsme měli vzlétnout. Připravil se koš, zkusil oheň a pán vypustil do oblak balónek napuštěný heliem, který pak sledoval. Říkal, že by měl letět pod úhlem 45°, ale letí jen pod 36. Počkáme tedy 20 minut, poté pustí druhý balónek a řekne verdikt. S taťkou jsem si nedělali žádné naděje. Po dvaceti minutách vzlétl druhý balónek a let se zrušil, tak, jak jsme čekali, kvůli sílícímu větru. Kdybychom přistávali, koš by nás vlekl a někdo by si mohl zlomit ruku nebo nohu. Chápali jsme to, ale stejně nás to mrzelo. Pamatujete si paní z minula, která říkala, že jí to zrušili 8x? Ten den tu byl nový rekordman. Zrušeno 19x! Ale byl spokojený, poprvé byl na místě. 18x mu to zrušili SMSkou. Takže vlastně úspěch :D. Taťka říkal, že příště nám to zruší, až budeme v koši :D. Prvně rušení SMSkami, potom na parkovišti, teď na louce, příště asi fakt v koši :D. Pán s 19 ale nebyl rekordman. Ten je prý v Českém Krumlově s 27 zrušenými lety! To je masakr! Opravdu nedoporučuji dávat let balónem jako dárek, protože jsou s tím velké komplikace... Natožpak někomu k 70. narozeninám, ten by se toho asi chudák ani nedožil. Paradoxní je, že každé léto v určitý den vzlétávají v Telči balóny. Je to několikaletá tradice a vždycky vzlétnout! Jak to? Nejde mi to na rozum... Další termín jsme si dali hned v neděli, ale v duchu tušili, že to stejně nedopadne. Od rána foukalo, takže zrušení přišlo SMSkou, ani jsme nikam nemuseli jezdit. V emailu mám samé rezervace a rušení balónu :D Další termín máme v pátek, tak snad vyjde počasí! Prosím! 

I když jsme neletěli, stejně mám radost - a to z téhle fotky :)

Výhled na Telč

Následující fotky jsou ze Slavonic, kde jsem byla v sobotu na brigádě. Jednalo se o oslavu 50. narozenin, kde jsem dělala obsluhu. Obsluhovala jsem společně s kamarádkou a dopředu jsme byly obeznámeny s tím, že to bude asi 12 hodinová akce. Dvanáctku už jsem na akcích dělala, stejně jsem ale v duchu doufala, že to bude méně. Jak to dopadlo? Oslava začínala v 17 hodin, sejít jsme se měly v 16. Na místo jsem přijela vlakem o hodinu dříve, proto jsem měla ještě čas něco málo vyfotit. Škoda jen, že na náměstí nemají přes zimu lavičky. Při čtení knížky by se mi docela hodily :D, ale zpět k akci. Náplň naší práce je asi jasná - nalévání a nošení pití, odnášení nádobí, mytí apod. Sešlo se asi 60 lidí a byl to šrumec (věřím, že pro někoho je 60 možná málo, ale mně to přišlo hodně). Tolik věcí jsem za život ještě neumyla. Od té doby jen vidím dřez, začnu mít osypky :D. Jídlo bylo formou švédských stolů, takže se mohlo nabrat cokoliv kdykoliv. Mytí byla nekonečná práce :D. Hřeb večera bylo krájení dortu, kdy jsem myla 60 talířků a minimálně 40 hrnečků od kávy (lógr občas taky byl :D). Nemohla jsem být jen u nádobí, lidé také chtěli pít. Ještě, že jsme tam byly dvě, jedna by to nezvládla. Třetí by se taky neztratila. Po půlnoci už jsem začala silně cítit záda a nohy. Akce trvala do 4 hodin (takže opravdu dvanáctka). Při úklidu už jsem sotva chodila, nebylo to ani tak únavou, jako bolestí. Domů jsem přijela o půl páté a spát šla v pět. Nový osobní rekord :D. Ráno jsem musela zrušit trénink, protože bych to opravdu nezvládla. Záda povolila, noha ale nepřestala. Zlobí mě nejvíce koleno. Snad to časem přejde. Tímto odstavcem si nechci stěžovat, nýbrž vyzdvihnout práci všech servírek, které to mají opravdu strašně těžké! Člověk si takové věci nedokáže uvědomit, dokud si je na vlastní kůži nevyzkouší. Dvanáctky, které jsem dělala v létě byly oproti tomuhle máček a víte proč? Protože v létě jsem byla jen ve stánku a nalévala, kdežto tady jsem musela chodit stále sem a tam. I přes bolest to byla skvělá brigáda. Je důležité podívat se na věci taky z druhé stránky. Jaké máte zkušenosti s obsluhováním Vy?

Podpora Ukrajině

U hřbitova

Kdo jste viděl film Po strništi bos - na tomto místě stál (provizorní) dvůr Edovy rodiny - s výhledem na hřbitov a městskou věz. Zajímavé je, že po východu ze dvora se Eda ocitl na ulici v jiné obci (nedaleká vesnice Nové Sady). Ve filmu to ale nejde vůbec poznat. 

Náměstí bez lidí. V létě je tu plno

Slavonice jsou nominovány na zapsání do seznamu UNESCO

Parkoviště speciálně pro motocykly jsem viděla poprvé

Děkuji za přečtení článku! Mějte krásnou druhou polovinu týdne :)