Nedůvěřivý kůň - 5. kapitola

Za hodinu šel pan doktor a dvě sestřičky do Lauřina pokoje na vizitu. Aneta se za nimi starostlivě dívala, ale nezmohla se na slovo. Anetě trvalo věčnost, jak dlouho tam byli, ale bylo to jenom 10 minut. Stále si v duchu říkala, ať to dobře dopadne, ať to dobře dopadne... Konečně přišel doktor a řekl : ,,Dobrý den, paní Wilegová, ,,Laura je ve špatném stavu, zítra v 10 hodin dopoledne ji budeme amputovat pravou nohu, má ji mrtvou..."

,,Cože?!" vykřikla Aneta ,,To nemyslíte vážně?!" brečela...

,,Ano, bohužel ano, má horečky, problémy s dýcháním, má toho opravdu hodně zlomené. Bude tady minimálně ještě dva měsíce..., promiňte, už musím jít. Nashledanou."

,,Co? A můžu..můžu za ní jít?" zastavila Aneta doktora

,,Ano, ale pouze na pár minut..., pošlu sem sestřičku." odpověděl doktor

Aneta zavolala Jimovi a řekla mu o Lauřině vážném stavu. Jim byl v šoku : ,,Aneto, cože?! Laura bude bez nohy?? To je strašné... Mám za tebou přijet, abychom si o všem popovídali? Marinka je ve veterinární klinice, je to s ní také vážné, má přední levou a zadní pravou nohu zlomenou, doktoři říkali, jestli ji mají utratit, ale já jsem řekl že ne, že to nějak snad zvládneme."

,,Jime, si moc hodný, ale nějak nemám náladu se o tom bavit... Marinky je mi také velmi líto... Večer ti zavolám, ahoj." Aneta rychle zavěsila, protože už šla sestřička

,,Ahoj." odpověděl Jim

,,Dobrý den, tak pojďte, ale opravdu jenom na chvilku, je vyčerpaná." řekla Anetě sestřička

Aneta kývla hlavou.

Když vstoupila do pokoje, byla v šoku. Její dcera ležela na lůžku, obličej od krve, několik hadiček. Spala, hlasitě oddechovala. Aneta, kdyby nevěděla, že je to Laura, tak by ji nepoznala...

Sestřička zavřela dveře.

Aneta pomalu šla k posteli. Vše se jí přemítalo v živé paměti, sanitka, krev, šok...

Pohladila Lauru a šeptala, věděla, že ji neslyší, ale prostě vše chtěla říct...

Za chvilku přišla sestřička a řekla Anetě, ať vyjde z pokoje, Aneta pomalu pohladila spící Lauru a vyšla z pokoje.

,,Děkuji vám. Zítra přijedu ještě před operací..." řekla Aneta sestřičce

,,Dobře, kdyby se něco stalo, budeme vás informovat." odpověděla sestřička

Pak se rozloučily.

Aneta šla pomalým krokem k autu. Byla jak opařená.

Když přijela domů, bylo právě poledne, uvařila si oběd. Nemohla se soustředit na jednu věc. Vůbec nevěděla, co bude dělat odpoledne. Když jedla, napadlo ji, že se odpoledne zastaví u Jima.

Nasedla do auta a jela do stáje.