Nedůvěřivý kůň - 6. kapitola

Když přijela do stáje, Jim právě seděl v sedlovně a s někým volal. Aneta mu zamávala a počkala před sedlovnou, až Jim dotelefonuje.

Za 5 minut Jim vyšel ze sedlovny a řekl Anetě : ,,Ahoj, jsem rád, že jsi tady. Právě mi volali z kliniky, Marinka je stále ve špatném stavu, ale dělají mnoho, aby jí bylo co nejdříve dobře. A říkali, že se tam můžu za ní zajet podívat jestli chci. Tak jsem řekl, že ano. Nevadí ti to?"

,,Vůbec mi to nevadí, můžu jet s tebou? Ráda bych se na Marinku podívala." pronesla Aneta

,,Ano." odpověděl Jim

Nastoupili do auta a cestou si povídali o Lauřině stavu. ,,Je to strašné, zítra tam jedu s tebou, mohu?" zeptal se Jim

,,Ano, můžeš, budu ráda, když tam budu mít oporu, je toho teď všeho na mě moc..." utřela si Aneta slzu

,,Neboj, to bude dobré." utěšoval ji Jim

,,Doufám." pronesla Aneta

Když byli u kliniky, přišel za nimi pán, Jim ho hned pozdravil : ,,Dobrý den pane doktore."

,,Dobrý den Jime. Pojďte se podívat na Marinku." vyzval Jima doktor

,,Mám tady ještě známou, maminku té slečny, která spadla z Marinky." představil Jim Anetu

,,Dobrý den." pronesla Aneta

,,Dobrý den, jsem rád, že vám poznávám." odpověděl doktor

Pak šli do stáje. Marinka měla hlavu od krve a nohy svázané. Ležela. Když je uviděla, zvedla trochu hlavu, ale nic víc. Na nic víc se nezmohla.

,,Marinko." pronesli Jim a Aneta

Koukli se smutně na sebe a pak na Marinku.

,,Je to zlé, bohužel, ale děláme co můžeme, abychom jí pomohli." pronesl doktor

Aneta a Jim přikývli.

Pak si ještě dlouho povídali a pak odjeli do stáje.

,,Je to moc smutné." pronesl smutně Jim

,,Ano." odpověděla smutně Aneta

Ve stáji se domluvili na čas, kdy Aneta Jima vyzvedne a odjela.

Doma si připravila večeři a šla spát. Natáhla si budíka na 6:30 hodin a usnula.

Ráno rychle vyběhla z postele, všechno připravila a prozvonila Jima, že vyjíždí.

V 8:00 hodin byla u Jima a jeli do nemocnice.

Uviděli sestřičku a Aneta se jí zeptala, jestli by se mohla kouknout na Lauru.

,,Dobrý den, ano, Laura se před chvilkou vzbudila, ale nebuďte tam prosím moc dlouho, není jí dobře a dnes ji čeká v 10 hodin operace." řekla sestřička a zavedla je k Lauře

Laura ležela, bylo vidět, že jí je lépe. Potichu pronesla : ,,Ahoj mami a Jime."

,,Ahoj, broučku." běžela k ní Aneta

,,Ahoj." pozdravil ji Jim

Aneta byla ráda, že Laura komunikovala.

,,Lauro, dnes tě čeká operace , vždyť víš, budu na tebe čekat na chodbě, budu držet palce, aby všechno dobře dopadlo." pronesla Aneta a brečela

,,Mami, vím... Moc se bojím." řekla Laura

,,Lauro, já se také bojím, ale budeme doufat, že všechno dobře dopadne."

Za chvilku přišla sestřička a ukázala jim, aby šli na chodbu.

,,Ahoj broučku , budeme ti držet palce." rozloučila se Aneta s Laurou

,,Ahoj Lauro." pronesl Jim

,,Ahoj." odpověděla Laura

Sestřička jim řekla podrobné informace o operaci, kdo bude operovat, jak dlouho asi operace bude probíhat.

Před desátou hodinou Lauru na nosítkách vezli na sál.

Aneta brečela, Jim ji utěšoval.