Ukončení tábora v nemocnici
Asi se divíte, proč takový nadpis a proč tak brzo, vždyť mám být na táboře až do soboty. Nebojte, vysvětlím vám to. Klik na c. č.
Na táboře jsem si užívala, všechno super. V neděli hlídka, naštěstí nikdo vlajku neukradl. V pondělí trénink bez třmenů na lonžce, dobré. Úterý ale prokletý den.. odpoledne jsme hráli hru při které se běhalo v lese. Hra skončila, začala bouřka a mě se začala motat hlava, naštěstí byl tábor blízko. Převlékla jsem se do suchého a lehla si do stanu - usnula jsem, když jsem se vzbudila bylo mi trošku líp, ale stejně jsem šla za zdravotnicí, aby mi dala prášek na bolest hlavy. Včera už mi bylo od rána zle - motání hlavy, takže jsem ležela, zdravotnice mi pomáhala jak bylo v jejích silách. Večer ale hrůza, ještě větší motání hlavy a menší síla.. Šla jsem si brzy lehnout, ale děcka mě vzbudily, že se jim někdo vkradl do stanu apod.. Už jsem fakt nemohla a zavolala jsem si zdravotnici, ta mi pomáhala, byla tam se mnou asi půl hodiny, udělala by pro mě první poslední (jsem jí moc vděčná, je moc hodná!), pak mi popřála dobrou noc a já jsem byla ve stanu s Hančou. Mě se ale zachtělo na záchod, poprosila jsem Hanču, ať jde se mnou. Držela mě. Když jsme se vracely, já už neměla sílu, nohy mě neudržely a já jsem byla v trávě... Zavolali zdravotnici a pak i rychlou, ta si pro mě přijela a odvezla mě do nemocnice. Dali mě na pokoj, já jsem začala brečet.., nemohla jsem dál, myslela jsem na tábor, na zdravotnici a na Hanču, na všechny ty fajn lidi... Usnula jsem až k ránu. Když jsem se vzbudila, dávali už snídani, ale mě nic nedali, nevím proč, ale za tu dobu co jsem tam byla mi nedali nic k jídlu, jenom jsem pila, vypila jsem 5 hrnečků čaje. Byli na mě hodní. Já jsem ale u sebe nic neměla, jenom boty a oblečení, pyžamo mi museli půjčit a já jsem potřebovala nějaký věci, ani mobil jsem u sebe neměla, ten jsem nechala v táboře. Naštěstí mi jedna holka z pokoje půjčila mobil, abych mohla napsat taťkovi, kdy přijede a co mi má přivést. Paní doktorka mi říkala, že mě pustí až zítra, ale taťka se přimluvil a tak mě pustili už dneska. Hned jsem jela na tábor pro věci a pozdravit kamarády, Hanču a samozřejmě mnou milovanou zdravotnici. Tam mě všichni moc hezky přivítali, někteří ani nevěděli, že jsem odjela, a nikdo z dětí neviděl sanitku (holt spí tvrdě). Se zdravotnicí jsme si hned padly do náruče, byla jsem tak šťastná! Pak mě zpozoroval i Vojta (zdravotničin syn) a ten byl taky moc rád, že mě vidí. Prý se hned ráno na mě ptal! Je to fajn kamarád, mám ho moc ráda, on rozumí mě, a já rozumím jemu. Zdravotnici mám moc ráda, slíbily jsme si, že si dáme v sobotu (kdy pojedeme pro Hanču) kontakty. Možná k nim někdy pojedu, mají statek a byla bych moc ráda, kdyby se mi to splnilo. Pak jsem jela domů, v očích slzy štěstí, moc se těším na sobotu, kdy je zase uvidím.
Komentáře
Okomentovat