O nebojácném sedlákovi

Ahoj, psali jste, že o pohádku máte zájem, tak tady vám ji píšu. P. uč. mi to včera zkontrolovala, něco jsem doupravila, v pondělí jí to dám, tak snad to dopadne dobře.. Jsou tam nějaké chyby s čárkami apod..., ale já to nechávám, aby mi poradila p. uč., abych to když tak neměla špatně. Budu ráda, když do komentářů napíšete svůj názor :). Dík. A teď již do čtění!

PS. Kdo nechce, samozřejmě si nemusí přečíst ;).

---

O nebojácném sedlákovi

Lenka Riedlingová

-- Byla jedna sedlákovic rodina. Žili na statku šťastně se svým hospodářstvím až do chvíle, kdy se po vsi rozlehlo, že v lese je drak.

-- Celá vesnice se polekala, jen sedlák měl chladnou hlavu, znal každé své zvíře, a měl zkušenosti. Jednou šla jeho manželka Andulka pro jahody. Ohlížela se kolem sebe, kde jsou nejšťavnatější, až zahlédla na kraji lesa jahůdky, jako malované. Věděla o zlém drakovi, ale i tak se tam rozběhla, šťastná, že doma udělá chutné knedlíky. Začala sbírat a ani si nevšimla, že jde stále hlouběji do lesa. Již měla plný košíček, ale chtěla si ještě užít čerstvého vzduchu. Najednou uslyšela kroky, mohutné a pomalé. Zalekla se, schovala se za strom, u kterého právě byla a neodvážila se ani pohnout. Srdce jí bušilo skoro až v krku, jak se bála, co bude dál. Najednou to uviděla! Pár kroků od ní nemotorně popocházel drak, čekající na svou oběť. Andulka strachy ani nedýchala a nezmohla se na krok. Drak zevětřil a šel směřem k ní, tu ji uviděl. Vrhl se na ni, Andulka běžela, co jí nohy stačily. Cestou vysypala košícek plný jahod, ale s tím si nedělala starosti. Drak jí nestačil, už si myslela, že má vyhráno. Vtom ale zakopla přes pařez. Neměla sílu se postavit na nohy. Již cítila dech draka, zavřela pevně oči. Vtom ji něco chytlo za sukni a táhlo pryč. Dlouho neměla odvahu otevřít oči. Když je otevřela, zdálo se jí, že je měla zavřené celou věčnost. Byla v prostorné jeskyni. Vedle ní byl drak - spal, asi ho lov velice zmohl. Rozhlédla se kolem, jeskyně byla zavalená mnoha balvany a nikde nebyla díra, kudy by mohla vylézt. Byly tam jenom malé skulinky, do kterých se vejde leda tak myš - tak měla možnost vidět, jestli je noc, nebo den. Sluníčko ještě svítilo. Slzy jí tekly po tvářích, ale neměla odvahu vydat ani hlásku. Schoulila se do klubíčka a čekala na pomoc, byla tak utahaná, že usnula. Když se probudila, venku bylo šero. Drak byl vzhůru a čekal, až se kořist probudí. Pomalu šel k ní. Prohlížel si ji svýma velkýma očima, hlavy měl tři, vypadal velmi nebezpečně. Andulka se už loučila se životem, když vtom se drak otočil. Šel na druhou stranu jeskyně a odtlačil kámen. Šel ven, tam ucítil nějakou kořist. Sežral ji a šel dál, směřem od jeskyně. Andulce to nedávalo smysl. Když vtom uslyšela strašný nářek a ránu. Zvedla se a šla se podívat, co to bylo. Uviděla světýlko, šla za ním a tam stál její milovaný sedlák! Nemohla tomu uvěřit. On začal vyprávět : ,,Měl jsem o tebe strach, a tak jsem se šel podívat na zahrádku. Tam jsem uviděl stopy vedoucí do lesa. Našel jsem i vysypaný košík. Pak už jsem viděl jen veliké stopy. A tak jsem šel za nimi a uviděl jeskyni. Uslyšel jsem, jak tam někdo oddechuje. Napadlo mě, že bys tam mohla být. Vzal jsem tedy maso, (které nosí vždy při sobě, pro zvířata) a udělal cestičku ke skále. Když jsem viděl, že někdo ze skály opravdu leze. Schoval jsem se a čekal, jak to dopadne. Byl to opravdu drak, šel po čichu a každý kus sežral. Šel dál, tam byla skála a on spadl dolů a zabil se. Přesně, jak jsem plánoval." Andulka byla tak ráda, že ji sedlák našel. Slíbila, že už bez něj nikam nepůjde.

-- Vrátili se na statek a možná tam žijí šťastně dodnes.

Vysvětlivka : -- začátek nového odstavce (mezery se mi po zveřejnění smažou...)