Nedůvěřivý kůň - 2. kapitola

Vše měla připravené a tak se oblékla, najedla a šla vzbudit mamku. ,,Mamí, mamí, už je osm hodin, vstávej!" křičela a tahala ji z postele

,,Ahoj, broučku, už tolik?!" udivila se maminka

,,Ano, pojď!" chvátala na ni dcera

V kuchyni už měla maminka připravenou snídani od Laury. Rychle se převlékla, nasnídala a mohlo se vyrazit.

Cesta trvala asi půl hodiny. Laura byla velice netrpělivá a každou minutu se maminky ptala, kdy už tam budou. ,,Ještě 5 minut, neboj, já vím, jsi neklidná, ale určitě to bude hodná kobylka, vezeme s sebou i přepravník, který nám půjčil Jim, takže když se ti bude kobylka líbit, můžeme si ji hned odvést, ale určitě si ji zkus pod sedlem! Co kdyby na první pohled vypadala, jak je hodná a pod sedlem by vyhazovala? Doufám, že máš helmu?"

,,Jasně, mami." Odpověděla jí Laura

Za pár minut již obě uviděly malou stáj a venku dva koníky, Laura hned poznala Appaloosku!

,,Mamko, dívej, támhle je!" ukázala směrem ke kobylce . ,,Ta je krásná!"

Laura šla za kobylkou a její maminka zatím šla do stáje, jestli náhodou neuvidí toho pána. On stál právě u dveří a šel Lauřinu maminku pozdravit : ,,Dobrý den, paní Wilegová, já jsem Bob Frag, viděl jsem vaši dcerku, jak už utíká za Marinou, to je ta kobylka, pojďte, půjdeme se podívat, samozřejmě si ji můžete vyzkoušet i pod sedlem, je velmi hodná."

,,Lauro, tady to je pan Frag, ta kobylka se jmenuje Marina, hezké jméno že?" ,,Dobrý den, já jsem Laura Wilegová, máte krásnou kobylku." pozdravila Laura

,,Děkuji, možná ještě dnes bude tvoje." zasmál se Bob

,,Snad ano." řekla s úsměvem Laura

Asi ještě 5 minut si povídali a pak Bob donesl sedlo a uzdečku a Laura si mohla Marinku vyzkoušet v sedle. Lauře se velmi líbily její pohodlné chody, byla sice trošku náladová, ale hodná. Zkusila s ní naklusat a poté nacválat, paráda, řekla si, umí cválat na obě nohy krásně. Když slezla, hned mamince řekla svoje zážitky ze sedla. Maminka se jen usmívala. ,,Mamí, že si Merinku koupíme, že jo? Prosím!" škemrala Laura

,,To víš, že jo, jak jsem se dívala, má nádherné a určitě pohodlné chody, jdu za panem Fragem a domluvíme se n ceně."

,,Super!" vykřikla Laura a dala jí pusu na tvář. ,,Děkuji moc!"

Laura běžela za Marinkou a hladila jí, až do té doby, jak přišla mamka.

,,Tak Lauro, právě hladíš svého koně!"

Laura měla takovou radost, začala objímat Marinku a mamku. ,,Děkuju moc!" křičela

Pan Frag jim dal i její čištění, sedlo a uzdečku. Marinka krásně nastoupila do přepravníku. Laura a maminka se rozloučily s panem Fragem a odjely. Byly obě velmi spokojené.