Nedůvěřivý kůň - 3. kapitola

Hned jely do stáje za Jimem.

Jim Marinku prohlédl a řekl : ,,No holky, dobře jste vybraly, je to moc hezká kobylka, doufám, že bude i poslušná."

,,Je moc hodná, zkusila jsem si ji pod sedlem a má velmi pohodlné chody." vysvětlila Jimovi Laura

,,Tak to je super, dej ji do boxu a buď tam s ní, aby se seznámila s okolím." Zavelel Jim

Kobylka měla nastražené uši, dívala se po ostatních konících. Když byly obě v boxu, Laura ji začala vykládat, jak to tady chodí. Marinka byla ráda, že tady má společnost, která ji utěšuje.

Asi za čtvrt hodiny přišla maminka a Jim, podívali se na kobylku a maminka pronesla : ,,Myslím, že si na tebe zvyká, Lauro, bude to dobré, určitě."

,,Ano doufám, že ano." pronesla s úsměvem Laura

Dala jí krmení a šla pro sedlo a uzdečku. Dala vše potřebné do sedlovny a šla napsat na Marinčin box její jméno. Kobylka se na ní zvědavě a přátelsky dívala. Bylo vidět, že už si na okolí zvykla.

Pozdě večer šla Laura domů, přichystala si do školy a nastavila si budík na 5:30 aby ještě stihla nakrmit již svou kobylku. Laura byla spokojená a rychle usnula.

Druhý den ráno šla Laura do stáje a Marinka se na ní rozespale koukla a zaržála. ,,Ahoj, ty moje kobylko." řekla Laura

Dala jí snídani a pomazlila se sní, ale za chvilku musela běžet domů, aby stihla autobus do školy.

Ve škole jí to vůbec nebavilo, hodiny se táhly, jako už dlouho ne. Nemohla se soustředit na učení, ale stále myslela na kobylku, co asi dělá, jak se má? Létaly jí otázky hlavou. Konečně zazvonil zvonek na ukončení poslední hodiny, Laura byla ráda, konečně jdu do stáje, řekla si.

Když Laura přišla do stáje, Marinka právě hleděla z okna, kde se co děje. Ale jak uviděla Lauru, hned šla ke dvířkám. ,,Ahoj, dneska půjdeme spolu na vycházku, na ohlávce, koukneme se na ohrady a na po okolí, aby sis zvykla." Marinka zafrkala. Vše šlo jako hodinky, Marinka se ničeho nebála a byla velmi zvídavá.

Druhý den ji zkusila Laura dát sedlo a uzdečku. Samozřejmě nic nedělala za hlouposti a stála jak socha. Na vyjížďce byla také velmi hodná, i když kolem nich jel kamion, Marinku to nevyvedlo z míry.

Tak utíkaly dny, už spolu zkoušeli i takové srandičky jako například: vzít míč a hodit ho do kýble - samozřejmě ze sedla - vypít hrnek s vodou atd..

Jednou v sobotu si sedla večer k počítači a na e-mail jí přišla pozvánka od kamarádky z nedaleké stáje, že se u nich budou konat Sranda závody . Laura to šla říci mamince, ta neměla nic proti, závody byly za 14 dní, takže měly ještě čas, ale přihlášku poslaly hned. A tak Laura s Marinkou cvičili čím dál tím víc.

V pátek - den před závody - si vzala Laura Marinku pod sedlo a šly na procházku do nedalekého lesa. Brzy už bývala tma a tak se Laura v lese otočila, už byla opravdu velká tma, jely zpátky ke stáji. Před silnicí se pořádně Laura rozhlédla.