Nedůvěřivý kůň - 4. kapitola

Nic nejelo, tak Laura pobídla Marinku do klusu. Když byly už skoro veprostřed silnice, Laura uviděla terénní auto, které vyjíždělo ze zatáčky hroznou rychlostí. Laura už nemohla nikam uhnout a to bylo osudné... Auto narazilo do přední části Marinky, Laura spadla, byla v bezvědomí. Marinka chtěla utéct, ale nepovedlo se jí to, byla krvavá, nemohla se ani na nohy postavit. Hned řidič tréňáku zavolal záchranku, ta odvezla Lauru do nemocnice ve vážném stavu - ohrožení života. Marinku přepravili do stáje, tam se vše dozvěděl Jim a běžel to zatelefonovat Lauřině mamince. ,,Aneto, Aneto, tady Jim, Laura je ve vážném stavu v nemocnici, narazil do nic tereňák, Marinka je tady se mnou, ale je celá od krve. Jeď do nemocnice!"

Aneta se nezmohla na slovo, celá v slzách zatopená vzala klíčky od auta a jela do nemocnice. Jim zatím ošetřoval Marinku. Lauru právě přivážela sanitka, byla v hrozném stavu, obličej celý od krve, v bezvědomí...

,,Lauro! Lauro! Prober se...!" křičela její maminka a přitom brečela

Laura se asi po čtvrt hodině konečně probrala z bezvědomí, lékaři ji stále dávali všelijaké trubičky. Laura jako první vykřikla : ,,Kde je Marinka???!!"

Sestřičky ji utěšovaly, Laura nemohla nic dělat, měla zlámané nohy a pravou ruku, byla od krve, obličej celý poškrábaný, vše ji bolelo. V tu dobu vběhla Aneta do nemocnice za Laurou.

,,Lauro, Lauro, to bude dobré, neboj, vnímáš??" řekla ustaraně Aneta

,,Mami, mami.." Laura toto řekla a usnula

,,Nebojte paní Wilegová, Laura si potřebuje hodně odpočinout." uklidňovaly Anetu sestřičky

Nemohla tam dál být, Laura spala a ona byla v šoku. Odjela domů, zalezla do postele a brečela a prosila, ať je Laura v pořádku! Pak šla k počítači a napsala Lauřině kamarádce co se stalo a že tedy na ty závody nedorazí. Kamarádka byla také zdrcená, nezmohla se na slovo, ve sluchátku byl slyšet vzlykot, brečela...

Ráno Aneta jela hned za dcerou. Laura spala. Sestřičky jí řekly, jak je to vážné s Lauřiným stavem : ,,V noci nemohla dýchat, měla horečku, je to vážné, i když se to na první pohled nezdá..."

,,Co že? Jakto?? Už je v pořádku?" zahrnula Aneta sestřičky otázkami

,,Usnula až v pět, nemohla usnout, ale je to velká bojovnice. Doufáme, že svůj boj vyhraje, ale ještě to není zcela u konce, možná, možná bude bez nohy..., má ji mrtvou..." pronesly sestřičky

,,Jak to?? Proč? To je hrozné! Kdy má být vizita?"

,,Za hodinu, ale tam nemůžete jít, je sama na pokoji, má hadičky... vysvětlily sestřičky

,,Dobře, já počkám. Můžu?"

,,Samozřejmě." řekly sestřičky

Aneta začala plakat...